Neděle je den bez ordinace , ale stejně jedeme do Fanuelu. Koná se tu totiž ekumenická mše a velký počet shromážděných lidí je třeba využít k osvětě. Mše se sice překládá až na 14.hodinu, protože ve vedlejší vesnici je pohřeb, mladá dívka zemřela na epileptický záchvat. Epilepsie je tu také poměrně častá diagnoza, asi 12 letou dívenku jsme ošetřovali hned první den. Je to důsledek opakované nebo neléčené malarie. Proto ke každodenní osvětě patří i vysvětlování, že je dobré, aby alespoň děti spaly pod moskytiérou, loni se některým rodinám tyto pomůcky rozdělily a výsledek je vidět. Máme tedy do začátku mše 2-3 hodinky času, využijeme ho k výstupu na skálu, kterou denně míjíme a přijmeme pozvání od Aarona na zdejší specialitu – osvěžující nápoj tobwa (chutná to trochu jako džus se šrotem , a já jediná jsem vypila celý šálek), jdeme zkontrolovat, jak postupuje stavba nemocnice a já s Lenkou značkuji 4 kozičky první malé farmy. Z chovu by měla každý rok jedna kozička být opět darována do některé vhodné rodiny, kterou vybere chief vesnice. Navíc označkovanou kozu smí kdokoliv ve vsi podojit a vzít si mléko. Cílem je naučit obyvatele pít kozí mléko, protože je velmi důležité pro imunitní systém. Oni ale zatím kozy využívají jen na maso, kozí mléko nejsou zvyklí konzumovat v žádné podobě. Po druhé hodině se na návsi pod velikým stromem opravdu schází několik desítek lidí, mše pod širým nebem je zážitek. Když pak Aaron přítomným vysvětluje základy pěstování soji a ještě další osvětu, kterou jsem nestačila pochytit, nezadá si s předchozím kazatelem, je velmi výmluvný a jeho táborovou řeč oceňují posluchači potleskem a typickým houkáním. Vypadá to, že skoro nestihneme disciplíny, které jsme si připravili na dětský den, ale naštěstí osvěta končí ještě před západem a tak se mohlo házet míčkem na cíl, kopat balonem do branky či předvést několik cviků se švihadlem. Házecí talíř měl nakonec velký úspěch u dospělých žen. Rozdali jsme bonbony, poslední várka byla za odměnu těm, kteří posbírají nejvíc odpadků – tady čeká taky ještě velká osvěta- a můžeme jet zase domů, do Mchinji, kam stejně jako každý den přijíždíme za tmy.
