Je sobota a náš tým dnes má namířeno do odlehlých vesnic, kdy vytipováváme pacienty, zveme je do ordinace a spolu s Aaronem vysvětlujeme proč je pro chudé rodiny lepší pěstovat výživnější soju, že některým mykozám, kterými trpí děti, lze jednoduše předejít hygienou… Hanka názorně předvede a mýdlem umyje dětem hlavičky. Někdy si říkám, že takhle se možná u nás žilo na venkově před 200 lety. Kdyby se tu občas neobjevilo auto, mobil nebo moderní oblečení, uvěřila bych, že se dá přenést v čase. Bydlí většinou v malých domcích z hlíny se slaměnou střechou, žádný nábytek, spí na rohožích z bambusu. Ten malý domek má obyčejně dvě až tři pidimístnosti, z toho minimálně jedna slouží jako sklad potravin. Vaří venku na ohni a venku se vlastně odehrává celodenní činnost. Ženy se starají o jídlo, děti, perou (někdy u řeky, někdy v lavoru ve vsi), mýdlo je tu vzácnost, proto je také rozdáváme v ordinaci. Mužům, zdá se, tu není nijak vyhrazena některá činnost. Vše, co zastanou muži, tu zřejmě zastanou i ženy, ty je možné vidět jak na poli tak u stánku s nabízeným zbožím, většinou zeleninou. Stejně tak ale ženy nosí svazky cukrové třtiny, dřevo na topení, vodu… na hlavách mají těžký náklad a ještě dítě v šátku na zádech. Dokonce jsem ženy viděla vyrábět i cihly z hlíny. Těch tady na slunci suší poměrně hodně, zřejmě je období sucha vhodné právě pro tuhle práci. Někdy staví domy z nepálených cihel, ty prý vydrží asi 2 roky, jindy vysušené cihly navrší na sebe a pod nimi zapálí dřevo a několik dní je takto vypalují. Projedeme dnes asi 15 vesnic, těžko říct jak velkých, protože místním „počtům“ se moc věřit nedá. Na otázku „kolik tu asi žije lidí“ slyšíme odpověď „tři tisíce“ … vesnice má ale padesát domků…. Všechno se tu musí brát trochu s rezervou – jejich věk, dobu , velikost, nemoci, školu… prostě všechno, co řeknou nemusí být až tak úplně pravda.
