Neděle je neplánovaně volný den. Půjčená dodávka už nevydržela nápor kilometrů a Aaron s ní musel do servisu. Projdeme se po Mchinji, podaří se nám chytnout se do nějaké wifi sítě a poslat první zprávy. Bohužel, nevíme, zda se oprava podaří do půl hodiny, či za půl dne. Z Mchinji jezdíme denně asi 70 km do Fanuelu, víc než polovina cesty už je jen po prašné cestě, prach je tu mimochodem všude, trpí můj foťák, večer vypadáme všichni jako opálení, ale ukazuje se , že je to zvláštní africký pudr č.7. Suchý šampon netřeba, po třech dnech se moje vlasy začínají podobat jejich dredům a chápu, proč mají většinou holé lebky.
Aaron s dodávkou nakonec dorazí pozdě v noci a my můžeme v pondělí vyjet opět na ordinační den do Fanuelu. Je všední den a ve škole se učí. Jednu třídu máme přesto pro ordinaci, před ní už čeká několik desítek pacientů, kteří jsou většinou už ze vzdálenějších vesnic, Hanka třídí, vybírá těžší a akutní případy, nevíme, zda se dnes dostane na všechny. Rozdává 70 čísel. Stmívá se tu v 18 hodin, obyčejně se ordinuje ještě hodinu- dvě potmě, dnes ale s čelovkami Rasťův tým vydržel až do noci, skoro o půlnoci přijíždíme do penzionu. Odměnou je nám úžasná obloha plná hvězd a měsíc, který se tu usmívá…
