Na letišti nás čekal malawijský spolupracovník Aaron, naložili jsme zavazadla, vyměnili trochu peněz a mohli vyrazit do 100km vzdáleného okresního města Mchinji. No… nemohli. Ukázalo se, že půjčená dodávka má několik drobných nedostatků, třeba děravou nádrž… ale Aaron si poradil. Později se ukázalo, že docela běžným malawijským způsobem: balík žvýkaček posloužil, jen ho to stálo trochu posilování čelistí. Náplast to ještě pojistila. V Lilongwe jsme ještě trochu „vybrali“ sklad léčiv indického majitele a k večeru už jsme byli v penzionu v Mchinji. Nad očekávání luxusní ubytování, dokonce se sprchou a WC na pokoji. Večeře chutná, jen nevím, jestli mi tak bude šmakovat i po týdnu. Jídelníček je totiž monotónní: rýže, kuře, kapusta a rajčatová omáčka (výborná).
V pátek vyrážíme konečně do Fanuelu, kde nás čeká slavnostní uvítání a první pacienti. Malarie, podvyživené děti, rozedrané nohy bez bot… Fotím, fotím , fotím… večer usínám s obrovskou únavou, hlavou plnou dojmů a pokorou.
