Nikdy jsem nepřestala děkovat osudu za zdraví svých 4 dětí. Každé těhotenství jsem věřila, že vše proběhne dobře a dítě bude zdravé. Kdyby tomu tak nebylo, věděla jsem, že se ho nevzdám a budu jej vychovávat a starat se o něho jako by zdravé bylo. Jen jsem nevěděla, zda bych našla sílu k lásce … Dnes vím, že bych i tu nakonec našla, protože mámy to zkrátka tak máme… Mateřská láska je téma, které na svých fotkách zachycuji obzvlášť ráda. Má tisíce podob… Tahle zaslouží mimořád

Osud tomu chtěl, že mě v r.2014 oslovil MUDr.Rastislav Maďar, vedoucí lékař mise dobrovolných zdravotníků z International Humanity, kteří pravidelně jezdí pomáhat do africké Malawi. Ze třítýdenního pobytu vznikly fotografie, které mohou lidé vidět na putovní výstavě, vydali jsme i kalendář a jeho výtěžek šel na pomoc Malawi. Rádi bychom na konci výstavy některé fotografie za stejným účelem i vydražili. Pokud byste už teď věděli, že by některá z fotografií slušela Vašemu ob

Na letišti nás čekal malawijský spolupracovník Aaron, naložili jsme zavazadla, vyměnili trochu peněz a mohli vyrazit do 100km vzdáleného okresního města Mchinji. No… nemohli. Ukázalo se, že půjčená dodávka má několik drobných nedostatků, třeba děravou nádrž… ale Aaron si poradil. Později se ukázalo, že docela běžným malawijským způsobem: balík žvýkaček posloužil, jen ho to stálo trochu posilování čelistí. Náplast to ještě pojistila. V Lilongwe jsme ještě trochu „vybrali“ sk

Sobota : opět polní ordinace ve Fanuelu. Krabice s léky a zdravotnickým materiálem každý den vybalujeme v jedné ze 4 tříd místní školy. Aaron a fanuelský učitel Amos (zřejmě se jmenuje jinak, jak jsme později zjistili, ale slyší na to) tlumočí z jazyka chichewa do angličtiny. Dalšího tlumočníka využijí Hanka s Lenkou při screeningu ještě před ordinací. Já se dnes podívám i do jedné z vesnic. Fanuel je vlastně něco jako středisková obec, na návsi je kostel, hřiště, zmíněná

Neděle je neplánovaně volný den. Půjčená dodávka už nevydržela nápor kilometrů a Aaron s ní musel do servisu. Projdeme se po Mchinji, podaří se nám chytnout se do nějaké wifi sítě a poslat první zprávy. Bohužel, nevíme, zda se oprava podaří do půl hodiny, či za půl dne. Z Mchinji jezdíme denně asi 70 km do Fanuelu, víc než polovina cesty už je jen po prašné cestě, prach je tu mimochodem všude, trpí můj foťák, večer vypadáme všichni jako opálení, ale ukazuje se , že je to zvlá

Dnes se připojuji k druhé části týmu. Tomáš je oční lékař a v nemocnici v Mchinji operuje a zaučuje Steewa na přístroji, který sem po loňské misi dorazil. Oddělení ophtalmologie tu řídí paní Felista , moc sympatická dáma, která navíc pečuje i o albíny. Těch dnes do ordinace dorazí hned několik. Od Hanky dostávají ze sbírky brýle a především ochranné krémy, protože jejich kůže je velmi citlivá, prakticky nesmí na sluníčko, musí hrozně trpět, taky na těch dětech není vidět an

S Hankou, Aaronem a ještě jedním „místním znalcem“ vyjíždíme ještě dál za Fanuel, do nejchudších oblastí zkontrolovat výsledky minulé mise – rodiny, které dostaly kozu, a také vytipovat místa pro založení malých farem. Prašná cesta, kterou denně jezdíme do Fanuelu, je proti tomu, po čem jedeme dnes, silnice I.třídy. Míjíme bažiny, které teď, v období sucha, jsou jen větší kaluže a rybníčky, ale v době dešťů je tu jednak líheň komárů a pak zřejmě zmizí i ty prašné cesty a někt

Začínají se mi plést dny, už nevím, kolikátého je, kolik je hodin… Čas tady v Malawi ubíhá nějak jinak. Vstáváme kolem sedmé, snídaně v půl osmé – to vím jen díky mobilu, hodiny jsem viděla naposledy u Toma v oční ordinaci. Tady to ale vůbec nevadí, protože ani naši pacienti hodiny nemají a řídí se podle východu a západu slunce. Zřejmě je to tu i běžné, protože v místní lékárně nám prodali sáčky na léky s označením pro dávkování: půl sluníčka, sluníčko, půl sluníčka – prostě

Je všední den a tak náš příjezd do Fanuelu vždy trochu ruší školní výuku. Na návsi před jednou ze tří školních budov už čekají desítky pacientů a typický zvuk naší dodávky vzbudí rozruch. To samozřejmě zaznamenají i děti, které se o pár metrů dál učí pod širým nebem. Ne všechny se totiž vejdou do tříd , což jsou sice holé stěny bez oken a dveří, ale je tam alespoň stín. Venku sedí dvě třídy dětí celé dopoledne na slunci. Začátek a konec vyučování se ohlašuje jako u nás požár

Je sobota a náš tým dnes má namířeno do odlehlých vesnic, kdy vytipováváme pacienty, zveme je do ordinace a spolu s Aaronem vysvětlujeme proč je pro chudé rodiny lepší pěstovat výživnější soju, že některým mykozám, kterými trpí děti, lze jednoduše předejít hygienou… Hanka názorně předvede a mýdlem umyje dětem hlavičky. Někdy si říkám, že takhle se možná u nás žilo na venkově před 200 lety. Kdyby se tu občas neobjevilo auto, mobil nebo moderní oblečení, uvěřila bych, že se d